Liška obecná (latinsky Vulpes vulpes) patří mezi nejrozšířenější šelmy na světě. Je velmi přizpůsobivá, a tak ji u nás můžeme potkat skoro všude: jak v hlubokých lesích, tak v okolí vesnic nebo dokonce uvnitř velkých měst. Stopa lišky je velmi podobná stopám středně velkého psa. V tomto článku se podíváme na to, jak stopa lišky vypadá a jak ji lze od stopy psa nejlépe odlišit.
Jak vypadá stopa lišky?
Liščí stopa je poměrně snadno rozeznatelná, pokud víte, na co se zaměřit. Otisk této šelmy měří zhruba 4–6 cm na délku a 3–5 cm na šířku. Charakteristickým rysem jsou čtyři prsty zakončené ostrými drápy, které jsou vždy jasně patrné, protože liška, na rozdíl od koček, své drápy nezatahuje. Polštářek předních nohou je širší a mohutnější než zadní.
Liška má dlouhé a štíhlé tlapky, což je dobře viditelné v hlubokém sněhu nebo měkkém bahně. Pokud narazíte na stopu, můžete si ji snadno splést s otisky psa, ale existuje několik rozdílů, které vám pomohou určit, komu stopa patří.
Stopa lišky ve sněhu.
Jak rozpoznat liščí stopu od stopy psí?
Stopu lišky lze velmi jednoduše zaměnit se stopami menších plemen psů. Naštěstí existuje několik charakteristických znaků, které stopy obou druhů odlišují.
Při rozlišení stop psa a lišky se zaměřte zejména na jejich tvar. Liščí stopa je úzká, bývá protáhlejší a mezi prsty je výrazně více prostoru než u stop psích. Stopa psa je na rozdíl od ní často kulatější, širší a prsty bývají nejčastěji roztaženy více do stran, neplatí to ale vždy.
Při identifikaci stop je důležité zohlednit i prostředí a další okolnosti, které mohou ovlivnit tvar a zřetelnost otisků. Pokud narazíte na stopy v lese a nikde v okolí nejsou žádné stopy člověka, je velká šance, že se jedná o stopu lišky. I když může jít samozřejmě i o toulavého psa.
Tvar stopy lišky: Liščí stopa má oválný tvar s výrazným volným prostorem mezi polštářky. Vnitřní prsty jsou posunuty více dopředu, což činí stopu užší a podlouhlejší. Často se uvádí, že mezi prsty u lišky lze namalovat čáru, aniž bychom prsty přeškrtli (viz. obrázek). Neplatí to ale úplně na 100%. Někdy platí, že do meziprostoru mezi vnějšími prsty a zadním polštářkem lze snadno napsat písmeno X.
Kde hledat stopy lišky?
Liška je velmi přizpůsobivá. Její teritorium, tedy oblast, kde jednotlivý jedinec žije, může být velké až 20 km2. Nejčastěji na ni narazíme v lesích a na polích, ale nezřídka žije i v okolí lidských sídel a ve městech. Právě její přizpůsobivost z ní dělá jednu z nejrozšířenějších šelem světa.
Nejaktivnější bývá hlavně v noci. V přírodě ji ale moc často nepotkáme, protože má velmi bystré smysly, zejména sluch a čich. Ví tak o nás mnohem dřív než my o ní a zavčasu se nám tiše vyhne.
Nejlepším obdobím, kdy můžeme pozorovat liščí stopy je zima. Najít stopy lišky ve sněhu je většinou jednoduché. Navíc, pokud máme chuť, můžeme stopu lišky ve sněhu sledovat a dozvědět se tak něco zajímavého o jejím životě.
TIP NA POZOROVÁNÍ S DĚTMI: k poznávání stop v přírodě můžete využít kartičky z mé dílny Lesní zvířata v ČR a jejich stopy. V kartách se dozvíte, jak zvířata žijí a také zjistíte mnoho podrobností o tom, jak vypadají jejich stopy.
Věděli jste třeba, že liška je všežravec a ráda si pochutná na žížalách, žábách nebo lesních plodech?
Karty Lesní zvířata v ČR a jejich stopy vás seznámí s 20 druhy zvířat, která žijí v našich lesích. Navíc se seznámíte také s tím, jak vypadají jejich stopy.
Pokud přece jen nemáte na její stopy štěstí, zkuste lišku na určité místo přilákat. Nechte v lese ležet kousek masa a druhý den se na místo vraťte. S velkou pravděpodobností liška maso objeví a vy pak budete moci pozorovat její stopy. Pokud tedy lišku nepředběhne nějaké jiné zvíře…
Na stopy lišky ale můžeme narazit také v létě, i když mnohem méně častěji. Pokud se o to chcete v pokusit, zkuste zapátrat po dešti v okolí kaluží nebo na měkkých lesních stezkách. Pozorování v létě je trochu složitější, ale můžete si často všímat i jiných pobytových znaků zvířat, třeba trusu. Pokud to chcete zkusit, mrkněte na můj článek: Jak poznat zvířata podle trusu?
Příroda je zajímavá i v zimě!
Možná to na první pohled nevypadá, ale i zimní příroda je plná života a najdete v ní mnoho zajímavostí. Stopy ve sněhu vyprávějí příběhy zvířat, která běžně nevidíme, a holé stromy odhalují tvary a struktury, které jiná roční období skrývají. Stačí se jen dobře dívat – i v zimě můžete objevit spoustu krás a tajemství, která příroda nabízí. ❄️🌲
Ke zkoumání přírody v zimě můžete využít naše miniprůvodce v PDF, které jsou obzvlášť praktické: doručím vám je e-mailem, takže nemusíte platit za dopravu. Můžete s nimi poznávat mechy, lišejníky, stromy podle pupenů, dřevokazné houby nebo třeba duběnky a jiné hálky.
##PRODUCT-WIDGETS-35569##
Co dodat závěrem?
Stopy lišky nejsou jen pouhým otiskem na zemi. Prozkoumejte je pečlivě a pokuste se o lišce něco nového zjistit. Možná budete překvapeni, co vše vám mohou prozradit…
Zima je jedinečné období, kdy nám příroda nabízí úplně jinou podívanou. Ať už se vydáte hledat stopy lišky, poznávat jiné druhy zvířat nebo budete jen obdivovat klidnou zimní krajinu, věřte, že příroda má i v této době skrývá spoustu tajemství. Stačí jen zpomalit, dívat se a naslouchat.
Nezapomeňte také, že poznávání přírody může být skvělou zábavou pro celou rodinu. Pokud hledáte inspiraci, podívejte se na mé výukové karty nebo materiály v PDF, které vám i vašim dětem pomohou objevit krásy zimní přírody.
A pokud vás zaujal svět zvířecích stop, určitě si nenechte ujít mé další články na blogu ze sekce stopy zvířat nejen v lese.
Autor: Ing. Mgr. Jana Posslová PhD.