Poznáte všechny druhy sýkorek žijící v ČR?

Sýkory jsou běžní drobní ptáci, kteří oživují naše zahrady svým veselým zpěvem a neustálým poletováním. Správné jméno je sýkora, ale někdy se jim říká také sýkorky. Mezi nejznámější a nejčastěji pozorované druhy sýkorek patří sýkora koňadra, sýkora modřinka, sýkora uhelníček, sýkora lužní, sýkora babka a sýkora parukářka. Poznáte je všechny?

Některé z nich jdou navzájem odlišit velmi snadno. U jiných je to velmi náročné, pokud nemáte ty správné informace. Všech 6 druhů sýkorek žijících v ČR najdete na následujícím obrázku.

Druhy sýkorek žijících v ČR: sýkora koňadra, sýkora modřinka, sýkora uhelníček, sýkora lužní, sýkora babka a sýkora parukářka

Pojďme si k jednotlivým druhům říct více podrobností.

Sýkora koňadra (Parus major)

Sýkora koňadra je nejběžnější a největší druh sýkorky v Evropě. Má nápadně žluté bříško, mechově zelený hřbet, bílé tváře a černou hlavu od které se táhne široký černý pruh prostředkem těla až na bříško. Křídla jsou modrošedá a jejich prostředkem se táhne výrazný bílý proužek.

Sýkora koňadra se může zdát podobná sýkoře modřince, její zbarvení ale postrádá modrou barvu. Rozdíl je nejlépe viditelný na hlavě.

Na jaře a v létě se koňadry živí hlavně hmyzem a pomáhají tak udržet přirozenou rovnováhu v přírodě. Na podzim a v zimě vyhledávají různá semena a rády oštipují pupeny stromů. Podobný jídelníček mají všechny druhy sýkorek u nás. Rodiče koňader krmí svá mláďata převážně housenkami různých druhů motýlů, což nám v zahradách pomáhá při omezování různých druhů škůdců.

Hnízdí většinou dvakrát ročně. Hnízda staví nejčastěji v dutinách stromů. Pokud mají možnost, využívají často i hnízdní budky. Pokud sýkorám nabídneme budku, můžeme je do zahrady snadno nalákat.

Sýkora koňadra je částečně tažná. Dříve se myslelo, že jde o stálého ptáka, překvapivý fakt odkrylo až kroužkování. Na zimu k nám přilétají zimovat ptáci ze severní Evropy. Někteří letí opravdu zdaleka, údajně až z pohoří Ural daleko v Rusku, což je skoro 3000 km. Naopak někteří naši ptáci odlétají přezimovat na jih Evropy.

Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus)

Sýkora modřinka je drobný druh sýkory s výrazně modrou barvou. Má modrá křídla, ocásek i temeno hlavy. Přes oko se jí táhne výrazný černý proužek.

U nás je velmi hojná. Složení jejího jídelníčku je stejné jako u jiných druhů sýkorek. Na jaře a v létě vyhledává živočišnou potravu a na podzim a v zimě se živí hlavně semeny. Je velmi aktivní, potravu sbírá hlavně na stromech a keřích. V zimě často přilétá ke krmítkům. I když jde o drobného ptáka, je velmi nebojácná a často z krmítka odežene i mnohem větší ptáky.

Podobně jako sýkora koňadra je i sýkora modřinka částečně tažná.

Sýkora uhelníček (Periparus ater)

Sýkora uhelníček je zbarvena velmi nenápadně. Jako jediná sýkora v Evropě má na týle bílou skvrnu, díky tomu ji od všech ostatních druhů sýkorek snadno poznáme. Proti sýkoře lužní a sýkoře babce ji snadno odlišíme již na první pohled podle bílých pásků, které se táhnou přes tmavá křídla.

Sýkora uhelníček má na týle bílou skvrnu, kterou nemá žádný jiný druh sýkorky v Evropě.

U nás je velmi hojná. Na rozdíl od koňadry a modřinky hnízdí v lesích s velkým zastoupením smrků, proto jí velmi vyhovuje současný stav našich lesů. Pokud nenajde dutinu k zahnízdění, je schopná zahnízdit i v různých dírách v zemi.

Od pozdního jara si vytváří zásoby potravy na zimu. Skládají se z různých semen a hmyzu, které si sýkora zastrčí mezi větvičky. V zimě vytváří s ostatními druhy sýkorek smíšená hejna. Občas přilétá také na krmítko.

Pořiďte si karty Naši ptáci, vydejte se do přírody nebo se v klidu posaďte ke krmítku a naučte se poznávat naše nejběžnější druhy ptáků s kartami a bez počítače. Na rozdíl od knih můžete ptáky na kartách mezi sebou navzájem porovnávat:

Sýkora lužní (Poecile montana)

Sýkora lužní má šedohnědou barvu a černou čepičku na hlavě. Je velmi podobná sýkoře babce, nejspolehlivějším znakem pro odlišení obou druhů je barva zobáku. Sýkora lužní má zobák čistě černý, zatímco sýkora babka má na horní části zobáku drobnou bílou skvrnu. Existují i další rozlišovací znaky, ty ale nejsou příliš spolehlivé.

Sýkora lužní obývá lužní lesy a bažiny. Hnízdo si nejčastěji staví v pobřežních porostech na vrbách, olších nebo topolech. Na zimu si podobně jako sýkora uhelníček vytváří zásoby. V zimě tvoří smíšená hejna s ostatními druhy sýkorek a jinými drobnými ptáky.

Sýkora lužní má tmavě černý zobák, zatímco na zobáku sýkory babky můžeme vidět světlou skvrnu.

Sýkora babka (Poecile palustris)

Sýkora babka vypadá velmi podobně jako sýkora lužní. Od sýkory lužní ji spolehlivě odlišíme pouze podle drobné bílé skvrny na horní části zobáku.

U nás je rozšířena po celém území, místy je ale vzácná. Vyhovují jí nížiny. Nejraději hnízdí ve vlhkých listnatých lesích, na březích rybníků a v zahradách. Stejně jako předchozí dva druhy si schovává potravu na zimu.

Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus)

Sýkora parukářka má nenápadné šedohnědé zbarvení. Od ostatních druhů sýkorek ji můžeme snadno poznat pod nezaměnitelné výrazné chocholky na hlavě, se kterou dokáže dokonce pohybovat.

Sýkoru parukářku neomylně poznáme podle její výrazné chocholky.

Vyhovují jí zejména jehličnaté lesy. Hnízdí v dutinách stromů, které si často sama buduje. V zimě se občas objevuje v hejnech společně s jinými druhy sýkorek.

Pokud budeme mít velké štěstí, můžeme vzácně narazit i na jiné druhy sýkorek, které k nám nejčastěji v zimě občas zalétnou z jiných oblastí. Velmi vzácně můžeme pozorovat např. sýkoru azurovou, která je velmi podobná sýkoře modřince. Na rozdíl od ní ale nemá černý proužek přes oko.

Pokud chcete pozorovat různé druhy sýkorek a jiných ptáků vyrobte si krmítko a nabídněte jim na podzim a v zimě něco dobrého. Výroba krmítka není vůbec složitá. Pokud si vyrobíte krmítko z PET lahve, nebudete k tomu potřebovat dokonce téměř žádné nářadí a vše máte hotovo do 10 minut. Kompletní návod najdete v článku: Jak si vyrobit krmítko z PET lahve.

A pokud chodíte krmit kachny a labutě na rybník, přečtěte si, čím jim nejvíce prospějete: Čím krmit divoké kachny a labutě na rybníku?

Autor: Ing. Mgr. Jana Posslová PhD.