Kolibřík v ČR? Ale kdeže, seznamte se s dlouhozobkou svízelovou

Sedíte na zahradě a najednou k truhlíku s muškáty přiletí návštěvník, jehož pohyby jsou tak rychlé a elegantní, že byste přísahali, že jste zahlédli kolibříka. Nakonec začnete přemýšlet a pátrat na internetu, zda je to vůbec možné. Faktem je, že kolibříka v ČR nepotkáte, protože kolibříci žijí ve volné přírodě pouze v Americe (Severní, Jižní i Střední).

Jisté ale je, že jste se právě seznámili se zajímavým druhem motýla jménem dlouhozobka svízelová. S kolibříkem si jej pletou mnozí, protože stejně jako kolibřík mává křídly tak rychle, že je nevidíme, přitom stojí ve vzduchu zdánlivě nehnutě a dlouhým sosákem saje nektar z květů.

Připojte se nyní na pozoruhodnou cestu do světa tohoto neobvyklého tvora, jehož podobnost s kolibříky vzbuzuje každý rok v létě fascinaci mnoha lidí, kteří jej ještě neznají.

Jak vypadá dlouhozobka svízelová?

Tělo dlouhozobky svízelové (latinsky Macroglossum stellatarum) je kompaktní, může být až 6 cm dlouhé a je výrazně chlupaté. První pár křídel je šedohnědý, druhý pár je oranžový. Dlouhozobka má úzký a dlouhý sosák, kterým dokáže za letu vysávat nektar z květů. A právě díky této činnosti zaujme mnoho lidí, protože při sání nektaru vypadá jako kolibřík. Lidé se pak často pídí po tom, zda u nás žijí kolibříci.

Dlouhozobka a kolibřík jsou dva naprosto odlišné druhy.

Dlouhozobka je motýl z čeledi lišajovití (Sphingidae), zatímco kolibřík je pták z čeledi kolibříkovití (Trochilidae). Navíc kolibříci se v Evropě vůbec nevyskytují, všechny druhy kolibříků žijí volně v přírodě pouze v Americe. Jak je možné, že si lidé spletou motýla s ptákem? Je to proto, že oba druhy mají několik společných znaků. Jde hlavně o:

• Způsob získávání potravy: Jak dlouhozobka svízelová, tak kolibříci jsou specializovaní na sběr nektaru z květů. Oba se živí hlavně nektarem, který získávají sáním z květů za letu.

• Schopnost létat na místě: Oba živočichové mají schopnost létat tak, že při letu zdánlivě stojí na místě. Tento způsob létání zná široká veřejnost jako jedinečný znak kolibříků, i když jej ovládají i jiné méně známé druhy živočichů, jako třeba právě dlouhozobka.

• Rychlé mávání křídly: Jak kolibřík, tak dlouhozobka mávají křídly tak rychle, že je sotva postřehneme.

• Podobná velikost: I když dlouhozobka svízelová není tak velká jako kolibříci, má relativně podobnou velikost a tvary těla. 

Díky podobnosti dlouhozobky s kolibříkem se mezi lidmi vžil pro dlouhozobku výraz „český kolibřík“. 

Občas se u nás můžeme potkat ještě s dalším tvorem, podobným kolibříkovi. Jde o dlouhososku velkou (Bombylius major). Jedná se o mouchu podobnou čmelákovi. Její způsob obživy i letu je stejný jako u dlouhozobky. Na rozdíl od ní je ale tento druh mouchy mnohem drobnější. Její tělo měří na délku pouze okolo 1 cm, takže její záměna s dlouhozobkou je nepravděpodobná.

Seznamte se s našimi motýly s pomocí vyladěných karet z naší dílny (nechybí v nich ani dlouhozobka svízelová): 

Jak žije dlouhozobka svízelová alias „český kolibřík“?

Dlouhozobky jsou motýli z čeledi lišajovití (Sphingidae). Na rozdíl od ostatních lišajovitých jsou aktivní hlavně ve dne. U nás se můžeme setkat se třemi velkými druhy dlouhozobek: dlouhozobkou svízelovou (Macroglossum stellatarum), která je nejběžnější a dlouhozobkou zimolezovou (Hemaris fuciformis) a chrastavcovou (Hemaris tytyus). Dlouhozobku svízelovou odlišíme od ostatních zmíněných druhů nejlépe podle křídel. Na rozdíl od dlouhozobky svízelové mají totiž zmíněné další dva druhy částečně průhledná křídla.

V České republice žijí 3 velké druhy dlouhozobek.

Nějčastěji se potkáme s dlouhozobkou svízelovou. Žije u nás prakticky všude, kromě nejvyšších horských poloh. Najdeme ji všude tam, kde nachází dostatečné množství květů s nektarem, kterým se živí. Můžeme ji tedy potkat na loukách, na okrajích lesů i v zahradách a v parcích.

Dlouhozobka svízelová se vyskytuje po celé Evropě s výjimkou nejjižnějších oblastí. Potkáme ji také v severní Africe a v Asii. Jde o tažného motýla. Dospělí motýli k nám přilétají každý rok v létě a na podzim se opět vracejí do teplých oblastí na jihu Evropy. Při svých migracích tak překonávají poměrně velké vzdálenosti.

Autor: Ing. Mgr. Jana Posslová PhD.