Jak můžeme dětem pomoci v učení?
Který rodič by si nepřál, aby se jeho dítě dobře učilo, a ještě ke všemu ho učení bavilo… Dobrý učitel umí děti správně motivovat a udělat hodiny natolik zajímavé, že vzbudí zájem i u žáků, které předmět do té doby vůbec nezajímal. Všichni navíc potřebujeme, aby děti bavilo učení i doma. Jak to tedy udělat, aby bylo učení zábavné? Můžeme dětem nějak pomoci? Pojďme se podívat na několik tipů, které můžeme využít, abychom dětem pomohli se učit a mít z učení radost.
Najděte tu správnou motivaci
Prvním předpokladem k tomu, aby děti učení bavilo je správná motivace. Musíme u dětí vzbudit zájem a podnítit zvědavost, aby měly chuť pídit se po dalších informacích nebo např. zjistit, jak něco funguje. To můžeme udělat mnoha způsoby. Můžeme je zkusit zaujmout např. šokující informací, zajímavým přirovnáním, kontroverzními otázkami nebo propojit problém s reálným životem.
Pro učitele je někdy náročné najít správnou motivaci pro celou třídu. Pro rodiče je to o něco jednodušší, protože své děti nejlépe znají a ví co je baví. Navíc motivace pro jednoho se mnohem lépe vymýšlí než motivace pro celou třídu.
Uveďme si jednoduchý příklad. Ráda bych vysvětlila svým malým dětem, že motýl nemá „pusu“, ale sosák, který vypadá jako brčko. Zeptám se jich tedy: „Jak motýl jí, když nemá pusu?“. To mnoho dětí zaujme a chtějí se na motýla podívat, motivuji je tak k pozorování přírody.
Udržujte pozornost výběrem správných aktivit
Když se nám podaří děti zaujmout, stojíme před dalším podobně těžkým úkolem a tím je neztratit jejich pozornost. Zde si můžeme pomoci např. dynamikou, tedy tím, že střídáme lehké aktivity s těžšími, po nudnějších pasážích opět zařazujeme aktivizující prvky nebo děti aktivně zapojíme do řešení (např. díky různým pokusům apod). Když se vrátíme k příkladu s motýlem, mohli bychom např. pokračovat tím, že si děti vyzkouší, jaké to je, když se motýl živí pomocí sosáku (vymyslíme tedy různé aktivity s brčkem a navedeme tak děti třeba k tomu, že se motýli živí pouze tekutou potravou, protože tuhá brčkem neprojde…).
Důležité také je, propojovat nabyté vědomosti s jinými obory a také s reálným životem. U našeho příkladu s motýlem mohou děti např. vyzkoušet, že vypití skleničky jedním brčkem je pomalejší, než když jich použijeme několik naráz. Při použití více brček je pití zase náročnější, protože musíme dát do sátí více síly (z toho plyne např. také, že když máme tlustší hadici na zahradě, musíme mít výkonnější čerpadlo…).
Snažte se o co největší názornost
Děti často ztrácejí motivaci k učení i z toho důvodu, že probírané látce nerozumí. K tomu, abychom lépe něčemu porozuměli si můžeme pomoci různými způsoby. Nejčastěji se využívají různé grafy nebo různé ilustrační obrázky. Veškeré výukové materiály by měly být jednoduché, přehledné a odpovídat věku dětí. U činností je zase nutné názorné předvedení daného úkolu.
Propojte učení se zážitky a zapojte více smyslů
To, co člověk prožije, si zapamatuje mnohem lépe, než když o tom pouze slyší (tomu se říká zážitkové učení). Zkuste při učení využít co nejvíce smyslů. Pokud to jde, vše si vyzkoušejte, osahejte nebo očuchejte, pak si díky tomu také více zapamatujete. Pokud navíc učení spojíte se zajímavými zážitky máte téměř vyhráno.
Odhalte učební styl vašeho dítěte
Každý z nás je jiný, někomu stačí, když danou věc slyší a ihned si ji zapamatuje, jiný ji potřebuje vidět ve formě různých ilustrací nebo třeba ve formě grafu a jiný si ji musí vyzkoušet. Odborně se tomu říká učební styl.
Rozlišujeme tři hlavní učební styly: vizuální, auditivní a kinetický. Pokud víte, který styl u vašich dětí převažuje, můžete toho dobře využít. Určit převažující styl učení může být někdy těžké.
Ve zkratce se dá říci, že vizuální typ pozoruje učitele a sám rychle mluví (aby stihl zpracovat všechny obrazy, které mu v hlavě naskakují). Auditivní typy mohou učitele poslouchat se sklopenou hlavou (často u toho třeba klikají propiskou) a jejich řeč je často rytmická, při mluvení se více soustředí. Kinetické typy častěji konají, než mluví a při mluvení často živě gestikulují.
Vyhněte se prvoplánovým odměnám a trestům
Učení se by mělo být samo sobě motivací. Děti by se měly rády učit proto, že je to zajímavé a zábavné a že se naučí mnoho nových věcí, které mohou využít. Jen tak budou motivované k tomu učit se i ve vyšším věku. Pokud děti odměňujeme, pak je učíme, aby vyhledávaly uznání. Takže budou věci dělat pro to, aby se zalíbily, místo pro to, aby je dělaly pro sebe (u trestů zase proto, aby se trestu vyhnuly). Pokud pochvala nepřijde, pak jsou děti zvyklé na pochvalu smutné nebo nazlobené, místo toho, aby měly radost z toho, co se jim podařilo.
Místo pochvaly nabídněte dětem uznání a cennou zpětnou vazbu. Představte si, že holčička nakreslí krásný barevný obrázek. Můžeme ji pochválit: „Ty jsi ale šikovná!“. I když bude mít jistě radost, nic jiného jí tímto hodnocením nesdělíme, ani nemusí vědět, proč je šikovná. Můžeme ji ocenit i jiným způsobem: „To se mi líbí, že jsi ten obrázek nakreslila tak veselými barvami!“ Tímto způsobem jí sdělíme mnohem více (např. že máme radost nebo proč se nám obrázek líbí). Bude mít radost, a přitom ji nemusíme chválit a vytvářet tak „závislost“ na pochvalách.
Jak to děláme u nás, když vyrábíme naše výukové karty?
Jedním z důvodů, proč vznikly naše výukové karty je to, abychom usnadnili dětem naučit se mnoho informací o naší přírodě. Snažíme se předávat informace hravou formou, proto vydáváme např. karty se zajímavými pokusy, které si může doma vyzkoušet úplně každý. Díky zážitkům s nimi se děti mnoho naučí, ale ani si nevšimnou, že se vlastně učí.
Snažíme se, aby naše ilustrace byly co nejvíce realistické, ale zároveň také jednoduché a krásné. Děti tak při jejich pozorování nic neruší a mnohem více si všímají detailů. Na zadní straně výukových karet je velké množství informací, aby si každý mohl vybrat co jej zrovna nejvíce zajímá.
Navíc nám karty na rozdíl od knih a učebnic nabízejí velké množství způsobů, jak s nimi můžeme pracovat. Můžeme porovnávat jednotlivé druhy živočichů nebo rostlin mezi sebou, můžeme je třídit podle různých kategorií nebo mezi sebou míchat různá témata výukových karet podle toho, jak nám to zrovna nejvíce vyhovuje. Možností, jak karty využít je mnoho a každý si může najít svůj způsob, který mu nevíce vyhovuje.